Tagged | 01. kapitola

30. ledna 2011 v 19:46 | Merilyne
Nevím, jak se vám to bude líbit :D Sice jde o upíry, ale v žádné souvislosti s TVD :) Tuhle povídku mám rozepsanou i na one-idea takže, kdo si nebude chtít počkat na 2. díl ať si ho přečte rovnou tam :)

http://lovely-dobrev.blog.cz/
Podívala jsem se ven z okna. Silný větr si hrál s uschlými listy, které poletovaly vzduchem sem a tam. Ucítila jsem nevolnost. Potřebovala jsem na záchody, ale zrovna v tuto chvíli to bylo nemožné. Cítila jsem hlad. Takový hlad, jako kdybych měla sníst celého slona i s kostmi. Představovala jsem si, jak mu piji tu sladkou a horkou…"Henriette!" Zakřičela paní Stephensová přes tři řady uprostřed třídy. Podívala jsem se na ni.
Nikdy jsem z ní neměla respekt jako ostatní děti. Myslela si, že je to ta nejlepší učitelka na škole, ale já se tomu mohla jen smát. Ona? Kdybych ji potkala v lese ani by se neohlédla a já bych ji rozcupovala na kousíčky!
Z nenadání se mi udělalo opravdu hodně nevolno. Aniž bych něco řekla zvedla jsem se z obrovským skřípotem židle z lavice a utíkala na záchody. Vždy když jsem pomyslela na "krev" udělalo se mi špatně a v ůstech jsem cítila hrozně nesnesitelné šimrání.
Nebyla jsem ten typ, který se hned rozbrečí, když ho něco nesnesitelně bolí. Spíš jsem se tak dostávala do ještě větších depresí a slyšela jsem své srdce, které vždy bušelo o sto šest. Jako kdyby mi chtělo vyskočil z hrudi.


Cítila jsem jak se mi zorničky rozostřují. Někdo rožnul světlo.
Rychle jsem zalezla na nejbližší záchodek a čekala, co se bude dít. Na neštěstí do místnosti vstoupila Stephensová a rozhlížela se po kabinkách. "Henriette? Je ti dobře?" Rozeznávala jsem její hlas. Byl tak unuděný a skřípavý, jako by litovala toho, že se vůbec někdy vyučila učitelkou. Snažila jsem se o klidný tón a odpověděla. "Jsem v pohodě jen..se mi udělalo špatně."
"Dobře až ti bude lépe vrať se na hodinu." Odpověděla mé odpovědi a bez toho zájmu, se kterým se sem přiřítila poklidně odešla doučit látku.
Ach jak já ji nenáviděla! Mrcha jedna! Přísahám bohu..snad bych ji zardousila, kdybych viděla ten její pohled upínající se na záchod, na kterém jsem vyčkávala až ze svou pýchou zmizí. Pomalu jsem otevřela dveře, které hrozivě zavrzaly. Brala jsem to jako nějakou hru na schvávanou ve škole. Nebrala jsem tento den jako realitu. Tohle prostě nemohla být realita. Hrozný den s hroznou učitelkou, která bude snad dokonce školy vyprávět o tom, jak se na tuto školu dostala, a jak nenávidí děti.
Zasmála jsem se. Nedávalo mi to smysl. Nenávidí děti, ale udělá vše pro to, aby mohla být učitelkou? Připadalo mi, že je mentálně retardovaná a snad jsem nebyla tak daleko od pravdy.
Otočila jsem kohoutkem a pořádně si opláchla tvář. "Dneska to bude ještě o hodně horší."


Vešla jsem do třídy. Otočilo se na mě snad tucet párovitých očí. Samozřejmě jsem to předpokládala. Není možné, aby Stephensová držela jazyk za zuby. Sedla jsem si na své místo a vyčkávala, až se dav uklidní, abych mohla zase pravidelně dýchat. "No tak děti uklidněme se!" Zvolala na nás Stephensová, jako na nějaký malý fakany. Sakra co si o sobě myslí nána jedna!
Celou hodinu jsem už promlčela. Poslouchat žvásty, které se ani trochu nepodobali dnešní látce, která byla zapsána v třídní knize se mi fakt nechtělo. Když jsem se podívala kolem sebe nepřipadalo mi, že ji ještě někdo poslouchá. V poslední lavici si Isaac, Jerome a Julian šeptaly a věnovali moc velkou pozornost Charlott, která seděla v první řadě. Pořád se na ni šklebily. Připadalo mi to tak dětinské!

Proč se musí sedmnáctiletí teenageři chovat jako malé děti? Pomalu jsem přicházela o rozum. Po tom dvouhodinovém vězení konečně zazvonilo na oběd.
Rychle jsem si zbalila věci a byla jsem mezi prvními, co vyletěli ze dveří jako kulový blesk. Přemýšlela jsem, kam půjdu. Domů? Ne co bych tam dělala. Potřebuju se někde vyřvat..
Pomalu jsem šla směrem do lesa. Chtěla jsem být co nejdál od ostatních. Chtěla jsem být tak SAMA! Došla jsem na začátek lesa a rozhodovala se, jakou cestou se teď dát. Doprava? Ne je tam moc stromů. Vlevo jich bylo zase strašně málo. Rozhodla jsem se to risknout doprava. Zadrhávala jsem se o kameny, které semnou držely krok a kutáleli se po příkré stezce až dolů. Dostala jsem se tak hluboko…neviděla jsem tam, kde jsem stála ještě před pár minutami.
Rozhlédla jsem se a..málem mi spadla čelist. Objevila jsem tak..nádherné místo? Ne nešlo to popsat slovy. Byl to přesně můj styl. Bylo to něco jako velká roklina snad..po meteoritu. Jenže byla upravená. Všude kolem byli stromy kromě prostředku, který byl pokrytý jen haldou listí. Pomalu jsem tam sešla. Tady se mi líbí. Žádné slunce a..klid..cítím se tu tak..v bezpečí…
Lehla jsem si na opadané listy, které se pod mou vahou rozlétly všude kolem mě. Podívala jsem se vzhůru na nebe, které nešlo až tak vidět, jako všude v lese. Jako by ty velké smrky, břízy a javory dělali střechu. Jako by se mi život a čas zastavil. Ležela jsem tu snad hodiny, než jsem si uvědomila, že už je skoro půlnoc. Rychle jsem se zvedla a utíkala domů.
Přiřítila jsem se domů a otevřela dveře. "Mami?" Zakřičela jsem přes celý dům, který se trošku otřásl. Nikdo se neozýval. Došla jsem ke stolu a hodila aktovku na židli. Vrazila jsem do lednice ve které na mě čekalo mléko a krajíc chleba. Zašklebila jsem se, vzala si mléko a zabouchla dveře od lednice.
Posadila jsem se ke stolu a všimla si roztrhaného papírku na stole se jménem "Henriette" Otevřela jsem jej - byl to dopis od matky.

Milá Henriette.

Šla jsem na návštěvu k jedné známé přítelkyni nečekej na mě vrátím se až ráno.

Tvá Matka
Zasmála jsem se a položila papírek. "Super! V tom případě může zůstat v tajnosti to, v kolik jsem se to vlastně vrátila domů." Zakroutila jsem výsměšně hlavou a vystoupila po schodech do svého pokoje.

Prosím nekopírujte! Má povídka! 
 


Komentáře

1 Zuzankaaaa Zuzankaaaa | Web | 30. ledna 2011 v 19:56 | Reagovat

krásný layout

2 klub999 klub999 | Web | 30. ledna 2011 v 19:57 | Reagovat

dobré.. ale na tom designu si si dala záležať! ja by som by ťa ale rada navštevovala, lenže nemám rada TVD :-(

3 Áňa Áňa | Web | 30. ledna 2011 v 19:59 | Reagovat

Pěkný blog =))

4 MaCi MaCi | Web | 30. ledna 2011 v 20:00 | Reagovat

...díky :)

5 Katherine. Katherine. | Web | 30. ledna 2011 v 20:25 | Reagovat

Určite si ju prečítam:)

6 Katherine. Katherine. | Web | 30. ledna 2011 v 20:26 | Reagovat

[5]: čože čože :D Ty si Bebey? :D To som ani nevedela!:D

7 Vampire´s girls..píše Damie Vampire´s girls..píše Damie | Web | 31. ledna 2011 v 11:05 | Reagovat

Moc se mi líbi tá povídka :) Kdyby i u nás bylo takové místo jako našla ona :) Určite se teším na další díl :)

8 LD™ | lori.* LD™ | lori.* | Web | 31. ledna 2011 v 11:57 | Reagovat

ja som si ju čítala na one-idea, musím povedať, že je úžasná, a prepáč, že som sa k nej zabudla vyjadriť .. :) ;)

9 Nicol* Nicol* | Web | 31. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

Dobrá povídka :-) už se těším na další díl.. Jinak jdu si tě hned přidat :-)

10 MaCi MaCi | Web | 31. ledna 2011 v 14:52 | Reagovat

ten obal knížky vypadá dost strašidelně xD ale super kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.